Úvodem

CENA DAGMAR TÁBORSKÉ

Cena Dagmar Táborské (diplom a 60.000 Kč) bude při závěrečném rozdílení cen udělena autorce do 35 let každoročního festivalu Finále Plzeň za nejoriginálnější film. O ceně rozhoduje mezinárodní porota.

DAGMAR TÁBORSKÁ (1935 v Praze - 2005 v Torontu)

Dagmar Táborská (rozená Hyková) nastoupila v r. 1950 jako třetí asistentka střihu u zkušeného střihače Antonína Zelenky v ateliérech Československého filmu v Praze na Barrandově. O šest let později se stala jednou z prvních střihaček ve zpravodajství Čs. Televize. V té době ji obsadil režisér Kulidžanov do jedné z hlavních dospělých rolí v čs.-ruské koprodukci “Přátelé na moři”. Hrála také v celovečerních filmech “Kruh”, “Štika v rybníce” a mihla se v menších rolích několika dalších snímků té doby.
Později se stala režisérkou Televizních novin. Stejně jako mnoho jejích televizních a filmových kolegů vystudovala během zaměstnání tzv. “Večerní FAMU”. V r. 1966, při návratu z natáčení, řidič televizního autokárku přehlédl stopku a najel do autobusu, jedoucího po hlavní silnici. Dva lidé ze štábu - včetně řidiče -  při nehodě zahynuli. Dagmar byla dva dny mezi životem a smrtí. Po dlouhé rehabilitaci se vrátila do Čs. televize na několik málo měsíců. Po vpádu sbratřených armád v r. 1968 odešla s manželem do Kanady.
Dagmařina hlavní filmová, televizní a multimediální díla vznikla v Kanadě, takže český divák je nezná. Jsou však popsána v knize Jiřího Voráče o českém filmu v exilu. V r. 1969 stříhala pro Emila Radoka polyekranové dílo “Cirque Magic” (“Magický cirkus”). Několik let učila externě filmový střih na Humber College v Torontu, později na Conestoga College v Kitcheneru. V letech 1972-3 pracovala jako střihačka na celovečerním filmu Jána Kadára “Lies My Father Told Me” (“Lži, které mi tatínek vyprávěl”). Po 16 měsících společné práce poslal pan Kadár, který se vždy rád obklopoval spolupracovníky známých jmen, Dagmarou sestřižený a smíchaný film renomovanému americkému střihači Peteru Marxovi, který za své minimální úpravy dostal hlavní titulek za střih filmu.
V letech 1975-7 Dagmar sestřihla tři hodinové hrané filmy pro mladé nezávislé filmaře. Pro National Film Board of Canada natočila šest studií o indiánském a eskymáckém umění. Během dalších dvou let Dagmar napsala, režírovala a sestřihla pro Museum of Man v Ottawě tři půlhodinové filmy. Dva byly o eskymáckých zvycích a hrách. Třetí se jmenoval “Vianoce - Slovak-Canadian Christmas” (“Vánoce slovenských Kanaďanů”). Za toto dílo vyhrála Červenou stuhu na festivalu etnografických filmů v New Yorku r. 1979. Pro Radio Quebec (výchovnou televizi provincie Quebec) napsala, režírovala a sestřihla v několika dalších letech šest půlhodinových dokumentů o životě etnických menšin v Quebecu. Pro  Pavilon energie v Disneyho EPCOTu v Orlandu na Floridě stříhala r. 1982 s režisérem Emilem Radokem složitou audiovizuální show, promítanou současně pěti projektory. Dílo shlédly během 15 let
statisíce návštěvníků Disneyho zábavního parku. Její poslední prací byl střih “Taming of the Demons” (“Krocení démonů”), který natočil Emil Radok s kameramanem Antonínem Lhotským. Střih osmnáctiminutového díla na deset pláten pro EXPO 1986 ve Vancouveru trval celý rok. Časopis “Time” označil “Krocení démonů” za nejlepší audiovizuální show dekády.
Dagmar byla celoživotní optimistka. Téměř nikdy neztratila svůj smysl pro humor a svůj permanentní úsměv. Cokoli dělala, včetně své půvabné keramiky, dělala s nadšením a tvůrčí vervou. Přál bych si, aby se to také povedlo mladým filmařkám, které budou soutěžit o cenu s jejím jménem.

CENA VÁCLAVA TÁBORSKÉHO

  
Cena Václava Táborského (diplom a 60.000 Kč) bude udělena autorovi či autorce do 35 let, jehož dílo mezinárodní porota každoročního festivalu Finále Plzeň vybere jako nejlepší dokumentární film. Bude předána při závěrečném rozdílení cen. Vítězka Ceny Dagmar Táborské může vyhrát i tuto cenu, pokud by porota označila její dokument jako nejlepší.

VÁCLAV TÁBORSKÝ (*1928 v Praze)

  Studoval FAMU v letech 1947-1952, pak nastoupil dvouletou vojenskou službu v Domažlicích. Po návratu pracoval jako režisér Studia zpravodajských, později dokumentárních filmů. Do r. 1968 natočil téměř 80 krátkých filmů, několik televizních komedií a 48 výchovných pořadů. V šedesátých letech se zaměřoval hlavně na kritické a satirické dokumenty, např. Zablácené město (Zlatý lev San Marco na festivalu v Benátkách), Zablácené stopy, Dovolená, Hostinec, Dějiny na 8, a jiné. Natočil také dva celovečerní filmy. “Útěk do větru” byl odměněn stříbrným lvem San Marco na benátském festivalu filmů pro mládež r. 1965. O tři roky později odešel s manželkou do Kanady.
  Po šesti měsících v National Film Board of Canada (mj. dokončovací práce na hodinovém dokumentu Rudolfa Krejčíka “Seven Days to Remember” o srpnové okupaci, s komentářem namluveným Jiřím Voskovcem) se stal vedoucím filmového oddělení na Conestoga College v Kitcheneru, Ontario. Oddělení, které tam založil, bylo vůbec první filmovou školou v Kanadě, zaměřenou výhradně na produkci.
  Jeho student Barry Greenwald vyhrál Palme d’Or, cenu za nejlepší krátký film na velkém festivalu v Cannes r. 1976 (krátká hraná komedie “Metamorphosis”). Po čtyřech letech jako vedoucí filmového oddělení na Algonquin College v Ottawě byl Táborský až do r. 1990 profesorem na filmovém oddělení York University v Torontu. Jeho student na magistrovském programu Peter Weyman dostal v r. 1984 cenu Americké filmové a televizní akademie za nejlepší studentský zahraniční film “Leahys - Music Most of All”, dokument o irsko-kanadské rodině, která se po amatérských začátcích stala hudebním a tanečním souborem na vysoké profesionální úrovni. Koncem  r. 1990 odešel Václav Táborský do důchodu.
  V Praze vydal r. 2000 svůj životopis “Paměti točomana” (aneb veselé historky českého filmaře doma i v cizině). Kromě toho v Praze vyšly tři jeho humoristické romány, poslední r. 2005 s titulem “omniwish@toronto.com” o dospívání 17 letého kluka v Torontu a jeho potížích s rodiči, spolužáky i podvodníky všeho druhu. Jeho poslední knížka “Život v prodlouženém čase” je životopisem jeho ženy Dagmar.
  V roce 2005 založil v Praze Nadaci Dagmar a Václava Táborských, která podporuje mladé české filmové autory a autorky.
  Žije střídavě v Torontu i v Praze.